Sen nás lidí o věčném pozemském životě se asi nikdy nesplní. Věda považuje za možné dosáhnout věku tak maximálně 120 let. Tomu by odpovídal i věk zatím nejstarších lidí na zemi: Jeanne Calmen z Francie, která v roce 1997 zesnula ve věku 122 let a 164 dnů. Z lékařského hlediska není prioritou počet dosažených let, nýbrž v jakém zdravotním stavu se pokročilého věku dožijeme. Kdy přesně začíná u lidí přirozený proces stárnutí se nedá přesně říct. V jednom se ale lékaři, výzkumníci v oblasti stárnutí a jiní odborníci shodují: Od 35 roku života se proces stárnutí zrychluje. Co, jak a proč se v příštích letech stane nám nabízí dostatek materiálu k výzkumu. V podstatě ale můžeme vycházet z toho, že kombinace genetických predispozicí, jako je například stárnutí buněk, vliv životního prostředí, sociální prostředí stejně jako epigenetické změny v našem životě, ovlivňují proces stárnutí.
Demence, metla stáří
S čím si lékařská věda už dlouho láme hlavu je takzvaná metla stáří neboli zapomětlivost / demence. Na opravdový průlom v léčbě této nemoci stále ještě čekáme. Medicína nejlépe ví, jaká preventivní opatření mohou tomuto postupnému procesu zabránit nebo ho zastavit. Přední místa v tabulce obsazují stolní hry, četba, učení se cizích jazyků a tanec.
Stále častěji se vědecké literatuře objevují poukazy na to, že mimo jiné i střevní flóra a mikrobiom hrají u lidí postižených demencí podstatnou roli při degeneračních procesech v mozku. Rakouští lékaři jako například Univ.-Prof. Dr. Friedrich Leblhuber jsou v popředí na této výzkumné frontě.
Prof. Leblhuber pracuje jako specialista v oboru neurologie a psychiatrie v Linci a zabývá se obzvláště neuropatologickými procesy. „Vývoj v průzkumu mikrobiomu je fascinující“, říká v rozhovoru pro časopis „Bauchgefühl“, a má tím mimo jiné na mysli výsledky jedné konkrétní výzkumné studie, které byly zveřejněny v renomovaném vědeckém žurnálu „Neural Transmission“. Tato týmová práce pracovníků ústřední neurologické kliniky v Linci, Lékařské Univerzity v Innsbrucku a Biovis-Institutu v německém Limburgu se soustředila na analýzu zánětlivých ukazatelů u pacientů postižených demencí.
Odhalení „tichých zánětů“
Jak to funguje? Vysoce specializované laboratorní metody a genetické procesy to umožňují, například analýza vzorků stolice pacientů. Tímto je možné mimo jiné identifikovat i takzvané ukazatele zánětlivosti. Ty ukazují, zda a do jaké míry v těle probíhají zánětlivé, ale bezpříznakové procesy. Prof. Leblhuber a jeho kolegové studovali tyto parametry u pacientů s demencí, neboť v současné době existuje řada indicií o souvislosti mezi infekcemi a degradačními procesy v mozku. „Naše výsledky, které se ve světě vědy těší vysokému zájmu, ukazují, že zvýšené hodnoty zánětlivosti ve stolici signifikantně inverzně korelují s nízkou hladinou tryptofanu, tyrozinu a fenylalaninu v krvi“, říká neurolog Leblhuber. „Následné vyšetření 43 pacientů postižených Alzheimerovou chorobou ukázalo odpovídající výsledky: Alfa-1-Antitrypsin a Kalprotektin, což jsou parametry poukazující na zánětlivost, byly podstatně zvýšené. Zároveň byl ve všech případech prokazatelně snížená hodnota protizánětlivě působící bakterie Faecalibacterium prausnitzii.“
K obraně proti virům a jiným mikrobům používá imunitní systém armádu specifických buněk, jako jsou leukocyty a lymfocyty.
Záněty ve střevech oslabují střevní bariéru. V důsledku toho se škodlivé látky dostávají do krevního oběhu a zánětlivé buňky mohou pronikat do všech oblastí těla.
Syndrom zvýšené propustnosti střev (Leaky gut)
Zní to poměrně komplikovaně a také to komplikované je. Na poli medicíny je ale přece jen známo, jaký význam mají „tiché infekce“ na výskyt onemocnění. Takto bylo například v roce 1999 dokázáno, že v krevní sraženině – která nejdřív ucpe koronární cévy a vede tak k srdečnímu infarktu – byly nalezeny stejné zánětlivé látky jako například v kloubech postižených revmatem. Výzkumné práce posledních deseti let ale přivedly do hry nový faktor: poškozená střeva („leaky gut“) s pozměněnou střevní flórou a poškozenými epitelovými buňkami, stejně jako jejich vliv na tzv. osu střevo-mozek.
„Leaky gut“ v překladu znamená „děravá střeva“, v lékařské terminologii „poškozená jaterní stěna“. Když se totiž střevní sliznice příčinou zánětů stane propustnou, proniknou škodlivé látky do krevního oběhu a tím i do celého organismu, a i do centrální nervové soustavy (CNS) a následně do mozku. Pojem „Syndrom zvýšené propustnosti střev“ byl poprvé zmíněn v publikacích již v devadesátých letech, tehdy ještě převážně jako jedno z témat komplementární a alternativní medicíny. To se v mezičase podstatně změnilo. Asociace poškozené střevní bariéry s jinými různými nemocemi i na poli ortodoxní medicíny považována za vysoce pravděpodobnou, od obezity a cukrovky, přes demenci až k celiakii a poškození jater.
Alzheimer a střevní flóra: Záněty ve střevech mění mozkovou aktivitu
Pokud bychom střevní sliznici rozložili, pokryla by plochu o rozměru 400 metrů čtverečních. Jejím úkolem je jak regulace příjmu živin, tak i obrana proti potenciálním škodlivinám. Fungování těchto mechanismů zaručuje „tmel“ mezi našimi střevními epitelovými buňkami, takzvané „tight junctions“. Dojde-li k poruchám v komplexních signálních řetězcích imunitního systému, v tom případě nejsou škodlivé látky rozpoznány a odpovídající proces obranyschopnosti vypoví svou funkci. Střeva se stanou propustnými pro látky přijímané s potravou, které ale v našem organismu nemají co dělat: škodlivé mikroby, toxiny a alergeny. U těchto patologických procesů hrají změny ve střevní flóře velmi důležitou roli.
Prof. Leblhuber vysvětluje možné dopady oslabené imunity na centrální nervovou soustavu. „Leaky gut je způsoben lokálními zánětlivými procesy. Proniknutí zánětlivých buněk do krevního oběhu způsobuje chronické záněty i v ostatních částech těla. Kaskáda zánětů se tak může přes autonomní nervovou soustavu dostat až k mozku a skončit tak neurozánětem, který patří u pacientů s Alzheimerovou chorobou nebo demencí k ranným a prokazatelným změnám. Tento proces dost možná probíhá už desítky let před tím, než se objeví první příznaky těchto chorob. Výchozím bodem je právě onen syndrom zvýšené propustnosti střev, který ale můžeme předvídat díky analýze určitých parametrů jako je například zvýšená koncentrace kalprotektinu ve stolici. Výzkumná skupina ze Švédska jasně stanovila, že podle jejich studií má Alzheimerova choroba a další neurodegenerativní onemocnění svůj původ v mikrobiomu.
Probiotická intervence
To, že může terapie se speciálními protizánětlivě účinkujícími probiotickými organismy masivně ovlivnit zánětlivost považuje i prof. Leblhuber za pravděpodobné. Výsledky, které to potvrzují staví na experimentech se zvířaty a jeho vlastních studiích prováděných na pacientech. Totiž, že užívání probiotik pozmění expresi genů v kůře mozkové a tím snižují zánětlivost. Vzhledem k tomu, že ke změnám mikrobiomu a poškozením souvisejícím se zánětem dochází velmi brzy v průběhu neurodegenerativního onemocnění, jako je Alzheimerova choroba, mohla by mít dostatečně brzy nasazená probiotická léčba příznivý účinek. Tento v odborných kruzích rozšířený předpoklad je momentálně ve fázi odborného a podrobnějšího zkoumání. „Pokud by se podařilo předejít zánětům díky probiotické intervenci ve střevech – čehož vycházíme – pak by měla být výsledkem i ochrana před degenerativními procesy v mozku, které způsobují Alzheimerovu chorobu a demenci.“ dodává prof. Leblhuber.
Možná by bylo dokonce i myslitelné zlepšení již stávajících neurodegenerativních změn podáním speciálních synbiotik s protizánětlivým účinkem, které posilují střevní stěnu.
Takto stárneme
Stárnutí je přirozený proces, který v průběhu let postihuje celé tělo a jeho orgány. U každého z nás ale existují ale velké rozdíly, co se doby výskytu a jeho rozšíření týče. Toto jsou ty nejpodstatnější změny související s věkem:
- Zrak: Schopnost přizpůsobení zraku na kratší vzdálenosti slábne (dalekozrakost podmíněná věkem) stejně jako i schopnost přizpůsobit zrak změněným světelným podmínkám. Tyto změny začínají okolo 40 let.
- Sluch: Zhoršení kvality sluchu, a to co se týče jak požadované hlasitosti a zvukové frekvence, tak i co se týče porozumění, pochází často ze změn ve vnitřním uchu, které jsou rovněž podmíněny věkem stejně tak jako nepříjemné zvuky v uchu (Tinnitus).
- Pach, chuť a pocit žízně: Rozlišování pachů a jemných chuťových nuancí postupně slábne. V pokročilém věku tak může dojít ke slábnoucímu apetitu a tím i k jednotvárné stravě. I pocit žízně s věkem slábne, což je častým důvodem, proč starší lidé málo pijí.
- Kosti: Kvalita kostí záleží na vyváženém procesu výstavby a odbourávání kostních buněk. S přibývajícím věkem převažuje jejich odbourávání, zejména při nedostatku vitamínu D. Pravidelné cvičení může tento proces značně zpomalit.
- Mozek: Počet mozkových buněk se postupně snižuje, přenos signálu mezi nervovými buňkami se zhoršuje nebo úplně ztrácí. Krom toho se s věkem odbourává izolující vrstva nervových buněk, což například snižuje schopnost reagovat a zpracovávat několik podnětů současně. Mozek se dá až do vysokého věku procvičovat. Degradovaná nebo selhávající nervová spojení mohou být nahrazena jinými nebo dokonce mohou vzniknout nové mozkové buňky.
- Kůže se ztenčuje a vysušuje. Ztrácí svá proteinová vlákna jako je například kolagen, která ručí za její elasticitu a pružnost. I její schopnost ukládat vodu slábne, neboť se vrstva podkožního tuku zmenšuje.
- Svaly s přibývajícím věkem obnovují svou stavbu pomaleji než zamlada, což je způsobeno ztenčováním se tukových zásob. Cílený trénink tento proces zpomaluje. Obecně se ale dá svalová hmota posilovat i ve vysokém věku.
- Srdce a krevní oběh: I srdce je sval. V průběhu procesu stárnutí jsou svalová vlákna nahrazena pojivovou tkání, což snižuje výkonnost tohoto orgánu.
- Imunitní systém produkuje méně a méně obranyschopných buněk a protilátek a náchylnost k nemocem stoupá. Takováto onemocnění mají ve vysokém věku komplikovanější průběh než v mladých letech a výskyt komplikací je častější, neboť poškozená střeva se podepisují na imunitním systému jehož 80% se nachází právě tam.
- Střeva a trávení: Tvorba hormonů a produkce trávicích sekretů je také podmíněna věkem. Změnou našich stravovacích návyků a popřípadě častějším užíváním léků tak často dochází ke změně složení střevní mikroflóry. To znamená, že se počet užitečných laktobacilů a bifidobakterií snižuje, hnilobné zárodky se množí, a to má negativní vliv na trávicí procesy v našem těle.
