Lidský organismus ve velkém spolupracuje s bakteriemi, které žijí v našem střevě. Například při metabolismu se prolínají lidské a mikrobiální aktivity, informoval profesor Dr. Ralf Linker z Univerzitní nemocnice v Erlangenu. Střevní mikrobiota je důležitá také z imunologického hlediska. “V našich střevech se nacházejí prvky, které podporují vznik zánětů, a prvky, které ho snižují.” Chybné osídlení střeva (dysbióza) může tuto rovnováhu narušit a vést k prozánětlivé nerovnováze. “To může hrát roli i při onemocněních CNS,” říká Linker.
Stále více vědeckých studií naznačuje, že střevní mikrobiota ovlivňuje vznik autoimunitního onemocnění roztroušená skleróza (RS), při kterém imunitní systém napadá myelinové pochvy axonů (nervových vláken). Různé studie dokázaly, že střevní mikrobiom pacientů s RS se liší od mikrobiomu zdravých lidí. Tyto změny mohou být způsobeny například stravovacími návyky, stresem, infekcemi, kouřením nebo příliš sterilním prostředím. Dysbióza vede mimo jiné ke změně diferenciace T buněk, uvedl Linker. Vzniká méně regulačních T buněk (Treg), ale více prozánětlivých buněk Th17. Ty jsou zvláštní formou pomocných T-buněk pojmenovaných podle interleukinu-17, který produkují, a jsou spojovány s rozvojem chronických zánětů a autoimunitních onemocnění.
Podle lékařů v tom může hrát roli vysoký obsah soli ve stravě. Ve studiích na myších se Linkerovu týmu podařilo prokázat, že zvířata s vysokým obsahem soli ve stravě produkují více interleukinu-17. Na zvířecím modelu RS se onemocnění projevilo závažněji, když byly myši krmeny stravou se 4 % kuchyňské soli, ve srovnání se zvířaty s normální stravou (0,4 % kuchyňské soli). Studie in vitro také ukázaly, že vysoké množství kuchyňské soli v kultivačním médiu zvyšuje diferenciaci CD4+ buněk na buňky Th17 (“Nature”, 2013, DOI: 10.1038/nature11868).
Strava s vysokým obsahem soli má prozánětlivé účinky
Podle nejnovějších údajů ovlivňuje vysoký obsah soli ve stravě také složení střevní mikroflóry, například tím, že decimuje populaci laktobacilů, uvedl Linker. Po odstranění soli je tento účinek opačný. Při pokusech na zvířatech pomohlo dysbiózu vyrovnat také podávání probiotik s laktobacily. Ve výsledku je stále jasnější, že výživa a kolonizace střev bakteriemi jsou důležitými faktory při rozvoji roztroušené sklerózy.
Co to znamená pro pacienty s roztroušenou sklerózou? Může změna stravy ovlivnit průběh nemoci? Běžné diety při RS a jejich účinnost představil profesor Dr. Aiden Haghikia z Univerzitní nemocnice Porúrské univerzity v Bochumi. V takzvané Swankově dietě je výrazně snížen obsah nasycených mastných kyselin. Denně by se nemělo konzumovat více než 15 gramů živočišných tuků a je třeba se co nejvíce vyhýbat masu. Haghikia uvedl, že při této dietě nedochází k nedostatku živin důležitých pro zdraví. Důkazy o její účinnosti však nejsou dostatečné. To platí i pro přísně veganskou McDougallovu dietu a paleo dietu, která v zásadě napodobuje stravu lidí doby kamenné s velkým množstvím zeleniny a ovoce, nezpracovanými živočišnými produkty, bez obilovin a luštěnin. Pro účinnost obou těchto diet u pacientů s RS neexistují téměř žádné důkazy, ale existuje dlouhý seznam nedostatků, které se při této dietě mohou objevit. Závěr: Vzhledem k tomu, že pro výše uvedené diety neexistují téměř žádné důkazy, měli by pacienti s roztroušenou sklerózou spíše dodržovat kardio dietu, která neobsahuje mnoho soli a živočišných tuků, obsahuje málo masa, ale dostatek ovoce a zeleniny.
Haghikia ve svých vlastních studiích dokázal, že výživa, zejména příjem mastných kyselin, má vliv na imunitní systém. Podle něj mění mastné kyseliny složení imunitních buněk. Mastné kyseliny s dlouhým řetězcem zvyšují in vitro diferenciaci Th1 a Th17 buněk, zatímco mastné kyseliny s krátkým řetězcem podporují tvorbu Treg buněk (“Immunity”, 2015, DOI: 10.1016/j.immuni.2015.09.007). “Čím kratší byly mastné kyseliny, tím více regulačních T-buněk vznikalo,” uvedl Haghikia.
Mastné kyseliny s krátkým řetězcem coby doplněk stravy
U myší s experimentální autoimunitní encefalomyelitidou (EAE), která je modelem RS, zvýšilo podávání mastných kyselin s dlouhým řetězcem příznaky a zvětšilo populaci buněk Th1 a Th17. Naproti tomu podávání mastných kyselin s krátkým řetězcem kyseliny propionové zlepšilo příznaky a snížilo axonální poškození.
V první ověřovací studii dostalo 80 pacientů s RS a 30 zdravých zapouzdřenou kyselinu propionovou. Již po 14 dnech bylo pozorováno zřetelné zvýšení počtu Treg buněk, uvedl lékař. Kyselina propionová (E280) a její soli se používají jako konzervační látky. Tato kyselina vzniká také v tlustém střevě člověka, a to metabolizaci nestrávených sacharidů. Kyselina propionová tak vzniká při trávení všeho, co je bohaté na vlákninu, upřesnil Haghikia. “Její odbourávání však závisí na střevní mikroflóře.” Všichni lidé by tedy měli ve střevech mastné kyseliny s krátkým řetězcem. “Ale jen zlomek toho, co je potřeba,” řekl Haghikia. “Dovedu si představit, že by se v budoucnu kromě farmakologické léčby mohla u roztroušené sklerózy uplatnit zdravější strava s nízkým obsahem tuku a případně i suplementace mastnými kyselinami s krátkým řetězcem.”
ZDROJ: http://www.pharmazeutische-zeitung.de/index.php?id=65949
