Změna teplot coby stresový faktor
Každý zná chladné venkovní prostředí a útulné, vyhřáté vnitřní prostory v zimě, stejně jako horké dny a klimatizaci pro udržení chladné hlavy v létě. Neustále se měnící teploty však tělo stresují, protože jedním z úkolů našeho organismu je udržovat konstantní tělesnou teplotu. A jakýkoli druh stresu oslabuje náš imunitní systém. Apropos: Když je naše tělo ve stresu, potřebuje také více živin, aby mohlo plnit své úkoly. Zejména při nedostatku času však často klademe příliš malý důraz na vyváženou stravu bohatou na vitaminy a vlákninu.
Suchý vzduch = vysušené sliznice
Suchý vzduch v místnostech, který způsobuje například topení nebo klimatizace, také oslabuje imunitní systém, konkrétně tedy důležité sliznice, které fungují jako bariéra proti nežádoucím patogenům. Pokud nejsou naše sliznice dostatečně zvlhčené, jsou popraskané, a tudíž propustné pro choroboplodné bakterie a viry. Mimochodem, suchý vzduch je také prostředím, ve kterém se viry cítí obzvláště dobře, protože čím nižší je vlhkost, tím lépe se tyto patogeny mohou množit.
Důmyslná obrana pro silný imunitní systém
V průběhu evoluce si náš imunitní systém vyvinul různé obranné strategie, které nás chrání před patogenními zárodky a viry. Je to něco jako práce v podniku, v němž se každý ujímá svých speciálních úkolů. Pokud se toho moc neděje, imunitní buňky si rády polenoší. Pokud však mikrobiální nepřítel útočí agresivními metodami, každý v organizaci ví, co je třeba udělat, aby organismus ochránil: Společným heslem je táhnout za jeden provaz.
Obrana na několika úrovních
V nejsvrchnější vrstvě našeho těla, tj. na kůži nebo sliznicích, jsou bakterie první bariérou, kterou musí patogeny nejprve překonat. Pokud se zde nachází dostatek komenzálních bakterií z mnoha různých kmenů, je snadné se nepříznivých bakteriálních potížistů zbavit. Pokud se však patogenům podaří překonat první překážku, je k boji připravena další část obranného řetězce. Pro náš imunitní systém to znamená, že pokud se patogeny dostanou do sliznice, např. v ústech, střevech nebo žaludku, enzymy zajistí obranu zdravého systému a řasinky a epitelové buňky zajistí odstranění nepřítele. Tato systémová souhra nespočtu jednotlivých bojovníků zajišťuje úspěšnou imunitní obranu v našem těle.
V lidském imunitním systému hrají leukocyty, známé spíše jako bílé krvinky, klíčovou roli v počáteční obraně proti patogenům. Leukocyty mají mnoho „příbuzných“, například lymfocyty, které mají zvláštní vlastnost rozpoznat nepřátelského útočníka a zapamatovat si jeho obraz. Naštěstí si to tyto buňky, známé také jako „paměťové buňky“, pamatují po celý život. Dendritické buňky „hlásí“, když do těla pronikne cizí bílkovina (může to být například bílkovina na povrchu viru). Poté začne naše tělo uvolňovat určité poselské látky, které iniciují zničení cizích nepřátel.
Přestože střevo má díky své obrovské celkové ploše nespočet míst, kde mohou patogeny útočit, je zároveň i našim největší obranným systémem. Takzvaná střevní bariéra se skládá z rozmanité střevní mikroflóry, střevní sliznice a imunitního systému umístěného ve střevě. Střevní mikroflóra má za úkol potlačovat škodlivé zárodky a některé komenzální bakterie mohou také produkovat antimikrobiální látky, které oslabují nežádoucí vetřelce.
Střevní sliznice se skládá z buněk, které jsou obzvláště blízko u sebe, a jak název napovídá, je obklopena vrstvou hlenu, který má zabránit pronikání nežádoucích látek a mikrobů dále do těla. Střevní sliznice, s obrovskou plochou o rozloze 300-400 m2, obsahuje 80 % tělu vlastních imunitních buněk, což je třikrát více imunitních buněk než se nachází v kostní dřeni, lymfatických uzlinách a slezině dohromady. Je tedy největší a nejdůležitější částí našeho imunitního systému.
Slovník střevního imunitního systému
Komenzální bakterie žijí v míru se svým „hostitelem“ – námi lidmi: Hostitel (člověk) jim poskytuje životní prostředí a potravu (vlákninu) a komenzální bakterie na oplátku podporují naše trávení a zdraví.
Antigeny jsou látky nebo struktury, které imunitní systém rozpozná jako „cizí“, načež jsou aktivovány obranné mechanismy organismu.
Leukocyty je označení pro bílé krvinky, což je skupina krevních buněk, které mají v imunitním systému různé funkce. Patří mezi ně mimo jiné i lymfocyty, které specificky bojují proti patogenům. Jsou také známé jako „paměťové buňky“, protože si pamatují, s kterými patogeny již bojovaly. Proti nim se pak mohou znovu a znovu aktivovat.
Dendritické buňky jsou vlastně „strážci“ imunitního systému: zachycují antigeny a předkládají je imunitním buňkám, aby mohly v případě potřeby zahájit příslušnou obrannou reakci.
