Co jsou to autoimunitní onemocnění?
Autoimunitní onemocnění jsou jevem, kdy se náš imunitní systém zaměřuje proti vlastním strukturám těla, například proti určitým buňkám nebo tkáním. V případě autoimunitního onemocnění náš obranný systém nedokáže rozlišit mezi vlastní a cizí tkání, naše vlastní tkáň je mylně rozpoznána jako škodlivá a náš vlastní imunitní systém s ní jde do boje. Napadena v tomto případě může být jakákoli tkáň nebo orgán, a proto se klinické obrazy i léčba autoimmunitních onemocnění velmi liší.
Po celém světě postihují autoimunitní onemocnění přibližně 5-8 % obyvatelstva, především ženy, zatímco děti jsou postiženy jen zřídka. Autoimunitní onemocnění se obvykle vyvíjí spontánně a pokud již jedním trpíte, zvyšuje se riziko vzniku dalšího onemocnění. V současné době je známo přibližně 100 různých autoimunitních onemocnění, například lupénka, Hashimotova tyreoiditida, celiakie nebo cukrovka 1. typu.
Jak vznikají autoimunitní onemocnění?
Příčiny autoimunitních onemocnění jsou obvykle multifaktoriální. Často se jedná o genetické predispozice a v mnoha případech jsou také prokazatelné autoprotilátky, díky nimž ale lze následně stanovit vhodnou diagnózu. Zkřížená reakce vyvolaná bakteriálními nebo virovými antigeny je méně častá. V tomto případě je struktura antigenu podobná tělu vlastní tkáni. Dobrým příkladem tohoto jevu je revmatická horečka.
Jednou z dalších možných příčin vzniku autoimunitních onemocnění je také chronický stres. Uvolňování stresových hormonů může mít negativní vliv na imunitní systém, zejména v případě chronického stresu.
Jaké jsou možnosti léčby autoimunitních onemocnění?
Autoimunitní onemocnění jsou obecně poměrně obtížně léčitelná, postižené obvykle provázejí po zbytek života a jen zřídkakdy náhle vymizí. Léčba je proto pouze symptomatická, nikoli kauzální.
Postiženy mohou být všechny oblasti těla a často se tělu vlastní imunitní buňky útočí na určitý orgán. Například proti štítné žláze u Hashimotovy tyreoiditidy nebo proti buňkám produkujícím inzulín ve slinivce břišní u diabetu mellitu 1. typu. V takových případech musí léčba probíhat symptomaticky, v těchto konkrétních dvou případech například pomocí inzulínu nebo hormonálních tablet.
Role střevní mikroflóry u autoimunitních onemocnění
My již víme, že se 70 % imunitních buněk nachází ve střevech, což znamená, že střevo hraje klíčovou roli při vzniku autoimunitních onemocnění. Nerovnováha střevní mikroflóry může mít negativní dopad na naše zdraví v mnoha ohledech a souvisí i s rozvojem některých autoimunitních onemocnění, jako je například roztroušená skleróza, revmatoidní artritida nebo lupus erythematodes. Eubiotická střevní mikroflóra proto může poskytnout určitý stupeň ochrany před rozvojem příslušných autoimunitních procesů.
Tým vědců z belgické univerzity v Gentu zkoumal, které poruchy střevní mikroflóry mohou případně vést k autoimunitním nemocem.
V průběhu této studie se objevily náznaky toho, že silné osídlení střev určitým typem klostridií může vést ke změnám v lymfatické tkáni, což má za následek tvorbu protilátek, které následně nekontrolovaně napadají orgány a tkáně, jako je tomu v případě roztroušené sklerózy a lupus erythematodes. U testovaných osob, které měly v mládí vysoký podíl klostridií ve střevech, se v pozdějších letech rozvinulo autoimunitní onemocnění.
Další studie z roku 2013 přináší další důkazy o souvislosti mezi střevní mikroflórou a rozvojem autoimunitních onemocnění.
Výzkumníci z NYU a New York University School of Medicine v USA zjistili negativní změny ve střevní mikroflóře pacientů s artritidou.
Analyzovány byly vzorky stolice 42 pacientů s artritidou a 28 zdravých dospělých osob. Ve střevech pacientů s artritidou byl zjištěn výrazně vyšší počet bakterií rodu Prevotella než u zdravých dospělých. Kmeny Prevotella nalezené ve střevech pacientů s artritidou se lišily od kmenů Prevotella, které jsou obvykle součástí zdravé střevní mikroflóry.
